Jak se pozná nejlepší školství?
Samozřejmě že jednotlivá školství lze srovnávat podle výsledků žáků a studentů, tedy porovnání je možné v nabytých znalostech. Odhlédneme-li od toho, že vědomosti nejsou všechno a školy by se měly podílet i na zdravém vývoji dětí, právě vědomosti se nejlépe hodí ke komparaci. Již nějakou dobu přitom existuje několik mezinárodních srovnávacích testů, mezi které patří např. PISA nebo TIMS. Podle těchto srovnání vědomostí v různých zemích světa se zdá, že nejlépe na tom jsou severské země a také některé asijské státy, a to i v dlouhodobém časovém horizontu.
Školství v severských zemích
Tradičně je za příklad výborného školského systému dáváno Finsko, tedy jedna ze skandinávských zemí Evropy. Děti se zde v rámci základní školy učí podle stejných osnov, takže se totožné nároky kladou na všechny žáky bez rozdílu schopností. Na druhou stranu je dáván důraz na spolupráci mezi žáky a důležitá je zde rovněž solidarita, která je brána výše než soutěživost, což rozhodně není od věci.
Podobné je na tom rovněž Švédsko, které začíná v posledních letech svého východního souseda v mnoha ohledech předhánět. Právě zde se přitom projevuje ještě jedna velmi důležitá okolnost. Tato země totiž dává nejvyšší výdaje na školství, což má pochopitelně nemalý vliv i na kvalitu výuky. V obou těchto zemích je navíc kladen důraz rovněž na týmovou práci nejen mezi žáky, ale také mezi samotnými učiteli, kteří společně promýšlejí výuku a další důležité skutečnosti.
Asijské země nezaostávají, právě naopak
V rámci výše zmíněných testů se pravidelně v popředí umísťuje japonské, čínské nebo singapurské školství. Zaměříme-li se nejprve na Japonsko, zde se stejně jako ve výše zmíněných skandinávských zemích plánuje výuka týmově. Učitelé tedy nepracují samostatně, ale fungují společně a dávají si i vzájemný feedback. Žáci navíc navštěvují výukové lekce ještě po běžném vyučování. Na druhou stranu japonské děti obecně nechodí do školy příliš rády.
Nyní se přesuňme z japonských ostrovů na asijskou pevninu. V mezinárodních testech totiž dosahují dobrých výsledků také žáci z Číny. Za klad je zde nutné označit větší důraz na ocenění úsilí dětí než na ocenění samotných studijních úspěchů. Na druhou stranu zde hraje velkou roli memorování a pochopitelně i ideologie. Srovnávacích testů se navíc účastní děti pouze z vybraných provincií, jež jsou rozvinutější než jiné.
Na předních místech v mezinárodních testech se pravidelně v popředí vyskytují i děti ze Singapuru, tedy z ostrovního státu v jihovýchodní Asii. Za tento úspěch přitom může především kvalita učitelů, u nichž je základní pedagogické vzdělání pouze začátkem. Učitelé totiž na své odbornosti a dovednostech pracují i nadále a ti úspěšní jsou odměňováni. Singapur dává obecně do školství hodně peněz, navíc se zaměřuje na moderní výukové postupy i na spolupráci mezi žáky a učiteli.
Další země s úspěšným školstvím
Existují pochopitelně i další země, které se v mezinárodních testech objevují dlouhodoběji na předních příčkách. Patří mezi ně i několik států Evropy jako např. Estonsko či Nizozemsko, mezi nejúspěšnější země se ovšem pravidelně řadí zejména Kanada, což je vlastně také severská země, byť v rámci jiného než evropského kontinentu. Zdejší školství je každopádně ve vzdělávání rovněž velice úspěšné.
V prvé řadě je nutné zdůraznit, že v kanadské společnosti má vzdělání důležité postavení a bere se jako investice do budoucnosti. Proto zdejší školy obvykle netrpí nedostatkem financí. Zajímavé postupy má navíc i samotná výuka. V Kanadě se učitelé nesnaží do dětí vědomosti „napěchovat“, ale spíše se zaměřují na to, aby jim dali nástroje, díky nimž žáci mohou jednotlivé problémy řešit sami. Místní vzdělávací systém je navíc dosti flexibilní.
Jak je na tom české školství?
Často se mluví o tom, že českému školství ujíždí či už dokonce ujel vlak. Tuto oblast by skutečně chtělo proměnit, na druhou stranu na tom není zase tak zle. Co se týče mezinárodních testů vědomostí, Česká republika pravidelně končívá v první polovině žebříčku, takže na tom rozhodně nejsme špatně. Žáci si přitom vedou velmi dobře v matematice a přírodovědných znalostech, na druhou stranu podprůměrní jsou ve čtenářské gramotnosti.
Co se týče úspěšných kroků jednotlivých zemí, mezi které patří např. společné kurikulum pro všechny děti, to se v ČR příliš nedaří prosadit. Situace se naopak lepší v odbornosti a přístupu učitelů, byť u nás dosti chybí kariérní systém, díky němuž by se plat zvyšoval kvalitním učitelům nezávisle na věku. Českému školství by samozřejmě prospěla i výraznější finanční podpora od státu, nicméně v posledních letech došlo k několika dobrým změnám v systému rozdělování peněz mezi jednotlivé školy.
