Zatímco žáci a studenti berou často vzdělání jako svoji (nechtěnou) povinnost, kvalita školství je jedním ze základních stavebních kamenů rozvoje v daném státě, neboť mj. pomáhá udržet konkurenceschopnost. Český vzdělávací systém se v každém případě v lecčem liší od některých školních systémů v zahraničí. Nejde přitom pouze o věk povinné docházky a další praktické rozdíly, ale v mnoha ohledech se odlišuje i kvalitou. Podívejme se tedy na některé zajímavé diference.
Povinná školní docházka, soukromé školství a pohlaví učitelů
V České republice je školní docházka povinná od 6 do 15 let, přičemž 9 až 10 let trvá i v dalších zemích světa (ve Francii např. od 6 do 16 let). Na Apeninském poloostrově ovšem žáci musejí studovat 12 let, zatímco v Německu pouhé čtyři roky, což se týká většiny spolkových zemí. Pro zajímavost doplňme, že kromě možnosti dalšího vzdělávání mají německé děti následně možnost navštěvovat městskou nebo církevní družinu.
Rozdíly se týkají i veřejného a soukromého školství. U nás navštěvuje soukromé školy (včetně těch alternativních) daleko méně žáků a studentů než v zahraničí (někdy i mnohonásobně). To lze brát jako slabinu. Sice nelze jednoznačně říci, že je soukromé školství všeobecně lepší, často zde nicméně panuje „rodinné“ prostředí a běžný je rovněž větší zájem o jednotlivce. Jako pozitivum českého soukromého školství by šla naopak brát výše školného, které u nás bývá obecně nižší než v jiných zemích. V USA může např. stát soukromá vysoká škola přes 30 000 dolarů ročně, zatímco v ČR činí takové školné řádově desetitisíce korun.
Další zajímavý rozdíl existuje v pohlaví učitelů. Především na základních školách u nás převládají učitelky. Podle statistik v ČR učí přes 95 % žen, zatímco za hranicemi je to průměrné „pouze“ přes 80 %. Na druhou stranu obavy z příliš feminního prostředí, které se někdy objevují, nemusí být opodstatněné. Určitě nezáleží na pohlaví učitele, ale na jeho kvalitách. Prvoplánové snahy o navyšování počtu mužů ve školství proto nejsou nezbytně nutné.
Jak je na tom české školství z hlediska kvality?
Po roce 1989 prošlo tuzemské školství mnoha proměnami. Ne vždy se ale jednalo o krok k lepšímu. Hovoří se např. o devalvaci vysokoškolského titulu. Na druhou stranu Karlova univerzita má ve světě stále prestižní jméno. Jistě, srovnávat tuto školu s předními zahraničními univerzitami nelze, na druhou stranu „Top 10″ pochází výhradně z anglicky mluvících zemí. Za vůbec nejkvalitnější je přitom považována Harvardova univerzita, která sídlí v americkém městě Cambridge ve státě Massachusetts.
Mohlo by vás zajímat: Harvard University byla založena v roce 1636 a jedná se o nejstarší školu tohoto typu ve Spojených státech amerických. Karlova univerzita je přesto takřka o 300 let starší (jako den jejího založení se slaví 7. duben 1348).
Na závěr ještě zmiňme studie, které porovnávají vzdělávací systémy jednotlivých zemí světa. Zajímavé je, že se na předních pozicích umisťují asijské státy (především Japonsko a Jižní Korea). Co se týče Starého kontinentu, dlouhodobě bývá za nejlepší označováno školství „země tisíce jezer“, tedy to finské, jež se soustředí na kvalitu, efektivnost, rovnost a internacionalizaci. Česká republika pak bývá obvykle řazena na konec druhé desítky. Z postkomunistických zemích je před námi pouze Polsko a Rusko. Otázkou ovšem zůstává, zda to lze považovat za úspěch, nebo neúspěch…
