Povinná školní docházka a znalostí dětí
V rámci habsburské monarchie, jíž byly české země v minulosti dlouhodobě součástí, položila základy povinné školní docházky císařovna Marie Terezie v roce 1774. Skutečností se ale stala zavedením říšského školního zákona v roce 1869. Říká se, že tyto kroky nebyly uvedeny do praxe ani tak kvůli vzdělání obyvatelstva, ale kvůli naučení dětí poslouchat autoritu v měnícím se světě, jehož součástí byla vědecká revoluce, osvícenství, revoluce průmyslová i změny v pojetí národních států.
V každém případě pak mnoho generací žáků a studentů zažívalo v podstatě to samé – biflování se znalostí pod přísným dohledem učitelského či profesorského sboru. Tato zdánlivá danost se ovšem začala v posledních letech měnit. Je jedině dobře, že se více hovoří o předmětu studia, funkci škol nebo o psychice dětí. Na druhou stranu zaznívají i názory, že jsou chlapcům a děvčatům opouštějícím školní škamna nabyté znalosti v reálném životě k ničemu. Skutečně je tomu tak?
Námitky proti klasickému učivu
Mnozí lidé tvrdí, že jim je v životě k ničemu prakticky vše, co se např. naučili v matematice, snad vyjma trojčlenky. Funkce nebo trigonometrii během každodenních aktivit opravdu asi nevyužijí, na druhou stranu nás matematika připravuje na život více, než bychom očekávali. Řada jedinců ostatně často používá základní početní operace (sčítání, odčítání, násobení, dělení, ale třeba také umocňování), bez větších problémů se orientuje ve zlomcích, desetinných číslech či procentech, případně ve vlastnostech základních geometrických útvarů.
Námitky lze nalézt i proti učení se nejstarší historii, tedy dějinám pravěku a starověku. Vezměme si ale třeba takové tvrzení: „lidé se mezi sebou zabíjeli odjakživa“, které někdy slouží i k ospravedlnění (h)různých činů. Pokud budeme mít znalosti o paleolitu (starší době kamenné), budeme vědět, že dodnes neexistuje jediná nalezená kostra, která by byla stoprocentním důkazem o tom, že se tito příslušníci druhu Homo sapiens (a také dalších tehdejších lidských druhů) mezi sebou zabíjeli.
První jasné důkazy o zavražděných lidských ženách a dětech pocházejí až z mezolitického a neolitického kontextu, tedy z doby, kdy byli lidé stále usazenější a teritoriálnější a jejich počet se zvyšoval. Naopak mnozí lovci a sběrači, kteří by jistým způsobem mohli svým životem navazovat na paleolitické lovce a sběrače, jsou naprosto mírumilovní (např. Sánové neboli Křováci v Africe). Jak vidno, ono výše zmíněné tvrzení, které se často používá, je v kontextu znalostí nejstarších dějin člověka minimálně sporné.
Kauza „plochá Země“
Existuje řada lidí, kteří věří, že Země je plochá. Při zatmění Měsíce je ovšem zjevné, že stín na našem přirozeném satelitu je kulatý. Základní znalosti z fyziky přitom říkají, že zatmění Měsíce způsobuje postavení Země mezi ním a Sluncem (na rozdíl od zatmění Slunce, které způsobuje postavení Měsíce mezi Zemí a naší nejbližší hvězdou). Tento argument pro kulatost Země ostatně předkládali už antičtí Řekové před více než 2 000 lety.
Velký portugalský mořeplavec Fernão de Magalhães ostatně na přelomu 15. a 16. století pronesl: „Církev tvrdí, že Země je plochá, ale já vím, že je kulatá, protože jsem viděl její stín na Měsíci a mám větší důvěru ve stín než v církev.“ Svá slova ostatně následoval činy, když jako první v letech 1519 až 1521 obeplul zeměkouli kolem dokola. Neobstojí tedy ani námitky, že tvrzením o kulatosti Země drží NASA světový lid v nevědomosti.
Ostatně v roce 1961 téměř obletěl Zemi (chybělo mu zhruba 1 200 km) sovětský kosmonaut Jurij Gagarin, z čehož byla v SSSR velká sláva. Jen těžko lze podezírat představitele této země z toho, že chtěli v atmosféře Studené války pomáhat NASA, když tento úřad notabene existoval v oné době pouhé tři roky. O politické atmosféře ostatně svědčí události, které nastaly jen pár dní po Gagarinově obletu Země, totiž Invaze v zátoce Sviní na Kubě.
Na co by se tedy měly školy zaměřit?
Jak je patrné z předešlých řádků, i zdánlivě nepodstatné znalosti mohou být velmi důležité. Lidé si ostatně formují své postoje díky vědomostem a vzdělanější lidé jsou také více imunní proti manipulaci, byť zde samozřejmě hrají roli i další faktory, především psychická vyrovnanost. Z toho jasně vyplývá, že by se školy měli zaměřovat jak na zdravý vývoj dětské psychiky, tak na znalosti, byť pochopitelně memorování složitých matematických, fyzikálních i chemických vzorečků či biflování řady zbytečných historických dat skutečně není tím, pro co by děti měly školy navštěvovat.
