Co je inkluze?
Inkluze je pojem, který pochází z latinského slova inclusio, což znamená „zahrnutí“. Jde tedy o termín, jenž znamená zahrnutí či přijetí do celku. Mluví-li se tedy o tzv. sociální inkluzi, mluví se o integraci postižených nebo znevýhodněných jedinců do společnosti a jejích institucí. Tento pojem se však aktuálně nejčastěji používá v souvislosti se školstvím a označuje vzdělávání, jež umožňuje všem dětem bez rozdílu navštěvovat jakoukoli školu, a to optimálně v místě jejich bydliště, tedy ve spádových školách. Cílem je tedy rovná šance pro všechny.
Inkluze ve školství
Inkluze ve školství znamená, že se v běžné třídě základních škol mohou vzdělávat i děti se speciálními potřebami. V České republice přitom byla zákonem zavedena už v roce 2005. V rámci inkluzivního školství by tedy měly být do škol přijímány všechny děti bez ohledu na jejich sociální a rodinnou situaci, zdravotní postižení, rasu, příslušnost k etnické menšině či vyznání. Škola přitom dbá na individuální potřeby každého žáka. Pokud mu je nedokáže zajistit, žák bývá umístěn do speciálního zařízení.
Inkluzivní vzdělávání vychází z premisy, že každé dítě má právo být vzděláváno ve skupině se stejně starými dětmi. Škola totiž není pouze o samotném nabývání vědomostí, ale zároveň slouží (či by minimálně měla sloužit) k tomu, aby rozvíjela vztahy, což má žáky připravit pro život ve společnosti. Proto se v rámci jedné třídy mohou vzdělávat děti, které jsou zvláště nadané, ale také děti výukově slabší. Jedná se tedy o velmi heterogenní kolektiv, jenž zaručuje velkou rozmanitost.
Inkluze a problém financí
Jak už jsme zmínili výše, inkluze ve školství byla v ČR zavedena už v roce 2005. Jenže v podstatě až do roku 2016 byly reálným problémem finance. Ve školách totiž v případě inkluze musí působit nejen samotní pedagogové, ale také asistenti pedagoga, což je pochopitelně peněžní výdaj navíc. Ačkoli šlo v letech 2005 až 2016 čerpat peníze ze státního rozpočtu, ve skutečnosti financování z krajů vázlo, a tak bylo nutné získávat finance i z projektů a grantů a někdy dokonce i z osobního hodnocení učitelů. Přesto nemohly školy využívat asistentů tak často, jak by potřebovaly.
Naštěstí se od roku 2016 změnil způsob financování, takže každá škola má už čtyři roky nárok na úhradu podpory od státu v plné výši. Mohl tak stoupnout nejen počet asistentů, ale ti mohli zároveň s dětmi pracovat více hodin v týdnu. Přesto stále existují problémy, protože jednotlivé instituce musí přesně vyplňovat papíry, na co všechno jsou finance využívány. Školám tedy přibyla spousta papírování s vykazováním peněz. Tuto komplikaci by tedy bylo ideální v nejbližší době řešit.
